Modlitba lesa

Člověče, jsem teplo tvého příbytku za studených zimních nocí,
jsem přátelský stín, když pálí letní slunce,
jsem krov tvého domu, deska tvého stolu,
jsem lůžko, ve kterém spíš a dřevo, ze kterého stavíš lodě,
jsem násadou tvé motyky, jsem dřevo tvé kolébky i rakve,
jsem květ dobroty a krásy.
Slyš moji prosbu: Nenič mne!

(Paříž 1937)