OBSAH STRÁNKY:
Historie Karlových Varů a okolí
Jak se povyšují lázně na královské město
O králi Českém a císaři Římském
Bohuslav Hasištejnský a Karlovy Wary
Růst navštěvovanosti KV koncem 17.století
Rozmach Karlovarského lázeňství
- Jan Neruda ve své optimistické sbírce ,,Písně kosmické" propagoval myšlenku, která vyjadřovala nedůležitost velikosti. Ve vesmíru jsou totiž hvězdy jak malé, tak i velké. A někdy se točí malé okolo velkých a někdy zas velké okolo malých. Nezáleží tedy na velikosti, ale na potenciálu! A právě tento potenciál Olšová Vrata mají. A to je ten důvod, proč jsem se rozhodl vytvořit tuto stránku, kde najdete spousta informací o Karlových Varech a jejich okolí. Zpět na obsah
Základní parametry Olšových Vrat:
Poloha: zeměpisná šířka 50°12´31´´ a zeměpisná délka 12°54´24´´
Rozloha:
Počet obyvatel:
Počet objektů:
- Olšová Vrata mají svou první historickou zmínku z roku 1246, kdy tu byl založen kostel sv.Kateřina a současně s ním byla založena osada Olšových Vrat. O dalším historickém osudu kostela se dozvíte v článku Historie Karlových Varů a okolí.
- Starý německý název pro Olšová Vrata byl "Espentor", což by odpovídalo českému ekvivalentu "Osiková vrata". Die Espe znamená v německém překladu osika, nebo topol. A das Tor znamená v překladu brána, nebo vrata. Osik roste v Olšových Vratech skutečně hodně, ale původně prý zde rostla i spousta olší. Je možné, že v dobách českého osídlení, se vesnice skutečně jmenovala Olšová vrata, ale němečtí osadníci pak kvůli osikám název změnili (nebo se při překladu spletli..) a nebo obráceně. Další varianta názvu je, že po odsunu němců češké úřady název přeložily špatně z němčiny. V každém případě kostel Sv. Kateřiny v Olšových Vratech je jedním ze dvou nejstarších na území Karlových Varů a ves prý byla nazvána podle dřeva, něhož byla původně vyrobena kostelní vrata...
Vesnice byla údajně velmi významná. Ležela na obchodní cestě z Bavor do Prahy a protože cesta vedla hustými lesy a nebezpečnými bažinami, část mužské populace se údajně živila jako průvodci obchodních výprav. Dokonce i dnes Olšová Vrata obklopují ze všech stran husté lesy a zrádné bažiny. Zpět na obsah
Historie
Karlových Varů a okolí: aneb od prvních obyvatel do časů
nedávných...
Karlovy Vary mají poměrně spletitou historii a zvláště nejstarší dějiny jsou
zahaleny závojem tajemna, a to díky malému množství historických údajů, které
jsou často navíc nepřesné. A tak se o některých událostech a době, kdy se staly,
můžeme pouze dohadovat. Historický vývoj Karlových Varů (bráno podle jejich
dnešního rozsahu - včetně dalších čtvrtí a předměstí) v období od nejstarších
obyvatel zdejšího kraje do časů nedávných v chronologickém uspořádání vypadá
následovně:
asi 8000 - 6000 př. Kr. - mezolitické (střední doba kamenná) hradiště Starý
Loket nad Tašovicemi, hradiště na pahorku v Rybářích a na skále v Bohaticích
nad železničním tunelem
9. - 10. stol. - slovanské hradiště Starý Loket na místě mezolitického
začátek 10. stol. - hradiště kmene Sedličanů Zedlza (Sedlec)
973 - hradiště Zedlza se stává přemyslovským správním hradištěm, vzniká
Sedlecký kraj
konec 10. stol. - založení kostela sv. Urbana a vznik osady Rybáře (starší
varianta)
konec 11. stol. - postupný přesun významu ze Zedlzy do Lokte a vznik
Loketského kraje, postupný úpadek Zedlzy (12. - 13. stol.)
1240 - založení osady Obora
1246 - založení křížovnického kostela sv. Linharta
v osadě Obora; založení kostela sv. Kateřiny a vznik osady
Olšová Vrata
polovina 13. stol. - založení kostela sv. Urbana a vznik osady Rybáře (mladší
varianta)
1257 - kostel sv. Kateřiny je zmiňován jako jeden ze tří filiálních kostelů
Lokte, který je předán řádu Křížovníků s červenou hvězdou (zřejmě spolu s
kostely sv. Linharta a sv. Urbana) polovina 13. stol. - vznik osady Wary v údolí
řeky Teplé na území loketské královské obory (první zmínka 1325)
1350 - povýšení osady Wary na lázeňské městečko
1358 - založení loveckého hradu, povýšení městečka na město
1359 - vznik vsi Tuhnice
1365 - ves Doubí, tvrz vzniká v 14. - 16. stol.
1370 - povýšení města Wary na královské město Karlowy Wary (uděleno tzv.
Loketské právo) - Karel IV., založení kostela sv. Máří Magdalény
1390 - ves Bohatice; Jenišov konec 14. stol. - postaven hrad Andělská Hora
1401 - uděleno právo azylu
1404 - hrad Andělská hora v majetku Královské komory
1420 - 1435 - Karlowy Wary v držení rodu Šliků
1422 - ves Stará Role
1434 - ves Drahovice
1464 - ves Tašovice; Přemilovice
1475 - Karlowy Wary dobyty a vypáleny Šliky, v jejich držení až do roku 1547
1485 - první zmínka o gotickém kostelu sv. Máří Magdalény
1487 - 1490 - založení městečka Andělská Hora (pod hradem), postaven kostel sv.
Michaela archanděla
1498 - ves Dalovice, tvrz vzniká v 1. pol. 16.
stol. konec 15. stol. - přestavěn kostel sv. Kateřiny
v Olšových před r. 1500 - postaven kostel sv. Ondřeje
1499 - potvrzení všech privilegií Karlowých Warů Vladislavem Jagellonským
1500 - vznik kostela sv. Ondřeje; Bohuslav Hasištejnský píše Ódu na Vřídlo
1508 - statut veřejných lázní
1511 - první zmínka o kostelu sv. Urbana a osadě Rybáře
1518 - přestavba kostela sv. Máří Magdalény
1520 - postavena městská radnice na Tržišti
1522 - vydán lékařem Václavem Payerem lékařský popis pramenů
1523 - ves Všeborovice; Rosnice
1525 - ves Čankov
1531 - zaveden výběr lázeňského poplatku
1542 - ves Hory (v majetku města Loket)
1543 - ves Březová
1547 - město Karlowy Wary opět v majetku Královské koruny
1553 - ves Dvory polovina 16. stol. - vzniká tvrz Dalovice
1576 - lovecký hrad využíván jako skladiště, zchátral již před rokem 1548 asi
1600 - velká povodeň
1604 - požár města (zbyly dva domy), přestavba loveckého hradu - z hradní věže
vzniká městská hláska
1635 - hrad Andělská Hora vypálen Švédy okolo roku 1640 - Karlowy Wary mají asi
1500 obyvatel polovina 17. stol. - vzniká zámek v Sedleci
1692 - 1712 - postaven kostel Nejsvětější Trojice v Andělské hoře - G. B.
Alliprandi
1701 - první lázeňský komplex budov
1715 - 1717 - oprava kostela sv. Urbana
1716 - postaven sloup Nejsvětější Trojice - Osvald Jan Wenda
1717 - první karlovarské divadlo Kömodienhaus
1718 - požár Andělské Hory, přestavěn kostel sv. Michaela archanděla
1722 - první přesné chemické analýzy vody pramenů - Dr. David Becher
1731 - 1737 - postaven barokní kostel sv. Máří Magdalény - Kilián Ignác
Dientzenhofer
1738 - 1746 - postaven barokní kostel sv. Anny v Sedleci - J. Schmiedt
1739 - 1758 - postavena barokní kaple Nejsvětější Trojice na tvrzi Doubí
1759 - požár města Karlowy Wary a kostela sv. Máří Magdalény
1759 - 1766 - oprava městské hlásky, arkádový ochoz a zvonička
1763 - obnova kostela sv. Máří Magdalény
1774 - postavena barokní budova určená veřejnému lázeňství (u Vřídla)
1789 - postaveno Becherovo divadlo (Shauspielhaus)
1791 - postaven Altán Doroty Kuronské (nad Dorotiným pramenem)
1794 - ves Nové Tuhnice
1804 - postaven Mayerův gloriet u Jeleního skoku
1818 - oprava kostela sv. Urbana
1826 - postavena empírová Vřídelní kolonáda
1827 - postavena dřevěná Mlýnská kolonáda
1831 - postaveny Vřídelní lázně (u Vřídelní kolonády)
1832 - postaveny Lázně II
1832 - 1833 - oprava kostela sv. Urbana
1838 - 1843 - barokně upraven kostel sv. Kateřiny v
Olšových Vratech
1840 - klasicistně upraven kostel sv. Ondřeje
1842 - ves Hůrky
1846 - postavena Kolonáda Skalního pramene
1848 - postavena první dřevěná rozhledna na Doubské hoře
1852 - 1855 - postaven Vojenský lázeňský dům - W. Hagenauer
1854 - 1856 - postaven evangelický kostel sv. Petra - G. Hein
1862 - postavena druhá kamenná rozhledna na Doubské hoře
1864 - 1867 - postaveny Lázně III - L. Renner, G. Hein a E. Labitzky
1865 - postavena věž kostela sv. Petra, přestavěna kaple na tvrzi v Doubí
1870 - první železniční spojení do Karlových Varů - Buštěhradská dráha (úsek
Karlovy Vary - Cheb)
1871 - zprovoznění Buštěhradské dráhy směrem na Prahu
1871 - 1881 - postavena kamenná Mlýnská kolonáda - Josef Zítek
1875 - zbourána městská radnice na Tržišti, postaven Nový zámek v Dalovicích
1875 - 1877 - postavena karlovarská synagoga - architekt Wolf
1876 - 1877 - postaven anglikánský kostel sv. Lukáše - dr. Mothes, postavena
Vyhlídka Karla IV. (Františka Josefa) na Jižním vrchu
1878 - 1888 - postaveny Lázně IV (Nové lázně) - L. Renner
1879 - postavena litinová Vřídelní kolonáda - Fellner & Helmer
1881 - 1883 - postavena litinová Sadová kolonáda a Blanenský pavilon - Fellner &
Helmer
1883 - postavena dřevěná Tržní kolonáda - Fellner & Helmer
1884 - přestavba tvrze v Doubí - pseudorenesanční zámek
1884 - 1886 - postaveno Městské divadlo - Fellner & Helmer
1885 - požár Andělské Hory
1888 - 1889 - postavena Goethova rozhledna (Stephaniewarte) na Výšině věčného
života - Fellner & Helmer
1889 - zajištění zříceniny hradu Andělská Hora
1890 - přestavěn kostel sv. Michaela archanděla v Andělské Hoře - A. Barvitius
1893 - Mlýnská kolonáda rozšířena o Skalní pramen, postaven kostel Panny Marie v
Březové - J. Waldert
1893 - 1895 - postaveny Lázně I (Císařské lázně) - Fellner & Helmer
1893 - 1898 - postaven pravoslavný kostel sv. Petra a Pavla - G. Wiedemann
1897 - restaurování kostela sv. Máří Magdalény
1898 - postaven kostel panny Marie Těšitelky v Dalovicích, železniční trať K.
Vary centrální nádraží - Mariánské Lázně
1899 - tvrz v Dalovicích přestavěna na zámek, železniční trať K. Vary centrální
nádraží - Johanngeorgenstadt
1892 - 1907 - postaven grandhotel a parkhotel Pupp - Fellner & Helmer
1999 - 1900 - postaven grandhotel Střelnice (Národní dům) - Fellner & Helmer
1902 - železniční trať Dalovice - Merklín
1904 - 1905 - postavena restaurace a rozhledna Aberg na Doubské hoře - Rudolf
Melichar
1904 - 1906 - postaveny Lázně V (Alžbětiny lázně) - F. Drobný, postaven kostel
sv. Kříže v Rybářích - N. a A. Sichert, K. Schaden
1905 - přestavěn Vojenský lázeňský dům
1907 - podzemní lanová dráha Divadelní náměstí - Imperial
1909 - postaven kostel Nanebevstoupení Páně ve Staré Roli
1910 - rekonstrukce Městského divadla
1911 - 1913 - postavena Zámecká kolonáda - Fridrich Ohmann
1912 - pozemní lanová dráha Slovenská ulice - Imperial, pozemní lanová dráha
Stará Louka - Diana
1913 - 1914 postavena rozhledna Diana na Výšině - stavitel Fousek
1920 - přestavěn zámek v Sedleci
1924 - oprava kostela sv. Urbana
1927 - postaveny Lázně VI - R. Wels
1929 - postavena věž kostela Panny Marie Těšitelky
1931 - zahájení provozu karlovarského letiště
1933 - postaven bývalý redemptoristický kostel Panny Marie Pomocné na náměstí
Dr. Horákové - K. Riedl
1938 - nacisty zničena synagoga
1938 - 1939 - oprava kostela sv. Urbana
1939 - zničena litinová Vřídelní kolonáda
1940 - postavena provizorní dřevěná Vřídelní kolonáda
1947 - 1950 - restaurování kostela sv. Máří Magdalény
1967 - 1975 - postavena železobetonová Vřídelní kolonáda - J. Otruba
1977 - postaven hotel a sanatorium Thermal
1993 - 1999 - rekonstrukce Městského divadla
2000 - nová budova vlakového a autobusového nádraží K. Vary dolní nádraží
2001 - Karlovy Vary jsou opět krajským městem
Zpět na obsah
Jak se povyšují lázně na
královské město:
Legenda o vzniku Karlových Varů praví: Král a císař Karel IV. se svou družinou
se při pobytu na hradě Loket vydal na hon do královské obory, při pronásledování
jelena se lovci dostali až nad údolí řeky Teplé. Jeden z loveckých psů skočil ze
skalního ostrohu do údolí za zvířetem a spadl do tůně. Pes začal bolestivě vít.
Lovci spěchali v domnění, že je pes raněn, překvapilo je však, že z vody, do níž
pes spadl stoupala pára a voda byla horká. Moudrý panovník předpokládal léčivou
moc pramene, opláchl si jeho vodou zraněnou nohu a záhy se uzdravil a nařídil,
aby toto místo bylo osídleno a podle něj nazváno Karlowy Wary.
Skutečností je to, že Karel IV. se na zrodu města podílel (zda jeho první
návštěva Warů byla při lovu není nikde dokázáno). V již asi 100 let existující
osadě Wary se v roce 1350 zastavil Karel IV. Zřejmě z jeho znalostí a
zkušeností, které nabyl v období své výchovy ve Francii, usoudil, že zdejší
prameny mají léčivou sílu a tak tuto osadu povýšil na lázeňské městečko a to
dostalo jméno Warné Lázně (podobné lázně již v té době existovaly jinde v Evropě
- Francii, Španělsku, Itálii). O počtu návštěv Karla IV. v těchto lázních nemáme
žádné zprávy, dá se však očekávat, že jich bylo více. Král si toto místo oblíbil
a v roce 1358 se rozhodl si zde postavit lovecký hrad, to také udělal a při té
příležitosti povýšil městečko na město. Lovecký hrad byl postaven na malém
skalním ostrohu nad údolím říčky Teplé, přímo nad prameny. Přesnou podobu hradu
neznáme, hrad zchátral již před rokem 1547 a od roku 1576 byl využíván jako
skladiště, po požáru v roce 1604 byla původní gotická věž opravena a sloužila
pak jako městská hláska. Její arkádový ochoz a střecha se zvoničkou vznikla při
opravě po požáru v letech 1759 - 1766, ostatní části hradu postupně zanikly.
Nejvýznamnější pro město byl rok 1370, kdy jej 14. srpna Karel IV. povýšil na
královské město, jehož název byl změněn na počest svého zakladatele na Karlowy
Wary, městu bylo uděleno takzvané Loketské právo (soubor privilegií královského
města, které mělo město Loket), mimo dostaly Karlowy Wary zvláštní privilegium o
zákazu útočení a zákaz průchodu a pobytu vojsk (Salva gradia). Město samo o sobě
velký strategický význam stejně nemělo, právě proto a také díky okolnímu těžko
přístupnému terénu nemělo město hradby. Městské brány, které pravděpodobně byly
dvě (každá na jednom konci města v údolí řeky), se nedochovaly. Při povýšení na
královské město byl zcela určitě založen i kostel sv. Máří Magdalény (gotický),
první zmínka o něm je až z roku 1485, stál zde až do začátku 18. století. Město
se dále potom rozrůstalo, ale v období středověku a ani do 18. století nedosáhlo
takového významu jako okolní strategicky výhodně umístěná královská města Loket
a Cheb. K četným privilegiím přidává v roce 1401 král Václav IV. ještě takzvané
azylové právo.
O
králi Českém a císaři Římském:
Prvorozený syn krále Jana Lucemburského a Elišky Přemyslovny Václav se narodil v
Praze na královském dvorci (poblíž Prašné brány) 14. května 1316. V období jeho
raného dětství byl několikrát držen na příkaz svého otce na některých
královských hradech (Loket, Křivoklát), důvodem k tomu byla situace téměř
občanské války, způsobená rozpory mezi Janem, Eliškou a představiteli vysoké
šlechty (Jindřich z Lipé, Markvartici, Ronovci). V roce 1323 Václava otec poslal
na vychování do Francie, kde přijal při biřmování jméno Karel (po svém strýci
francouzském králi) a nabyl zde bohaté vědomosti a zkušenosti. Zde mu byl také
sjednán sňatek s jeho budoucí manželkou Blankou (Markétou) z Valois. V říjnu
roku 1333 se vrací na žádost šlechty Karel do Čech a následně na to mu jeho otec
uděluje titul Moravského markraběte. Situace v Čechách a na Moravě byla v té
době hrozivá, a tak začal Karel s obnovou panovnické moci a právního stavu.
Opíral se přitom o zkušenosti nabyté při studiu ve Francii (na Sorbonnské
univerzitě). V roce 1344 se mu podařilo prosadit povýšení pražského biskupství
na arcibiskupství a v důsledku toho povolal na stavbu nové katedrály sv. Víta
stavitele Matyáše z Arasu, kterého později vystřídal Petr Parléř. Mimoto buduje
nový hradní palác.
11. července 1346 padl v bitvě u Kresčaku (Crécy) Jan Lucemburský, a tak se
Karel IV. stává Českým králem. Stal se panovníkem velkého území, jeho domácí
(česká) i říšská politika byla velmi propojená. Za centrum celé Svaté Říše
Římské určil země Koruny České, což bylo soustátí, které bylo základem
dřívějších i pozdějších státních útvarů, ve kterých vládli čeští panovníci,
tvořilo ji České Království, Moravské Markrabství, Slezská knížectví, Horní a
Dolní Lužice a nějaký čas i Braniborsko a Horní Falc (v té době byly země Koruny
České nejpevnější částí celé říše). Hlavní metropolí a sídelním městem se stala
Praha. Zde Karel IV. založil 7. duna 1348 Vysoké Učení (pozdější Univerzita
Karlova) a téhož roku i Nové Město pražské, dále nechal postavit přes Vltavu
Kamenný most (pozdější Karlův) s dvojicí mosteckých věží. Nejvyššího možného
uznání získal, když byl 5. dubna 1355 zvolen Římským císařem. V roce 1356 Karel
sestavil základní říšský zákoník tzv. Zlatou bulu. Karlova zakladatelská činnost
byla rozsáhlá, založil řadu hradů (Kašperk, Radyně), nejvýznamnější z nich byl
Karlštejn, několik klášterů (Na Slovanech) a měst (k nim patří i Karlowy Wary).
Nechal také zhotovit Svatováclavskou korunu - korunu Českých Králů (je součástí
královského pokladu uloženého ve Svatováclavské kapli v katedrále). Karel byl
velice vzdělaný a měl široký rozhled (dokonale ovládal latinu, němčinu,
francouzštinu, češtinu a domluvil se i italsky), své zkušenosti promítl do
autobiografie (vlastní životopis) Vita Caroli (Život Karlův). Celkem byl
čtyřikrát ženatý, po smrti Blanky z Valois následovali ještě tři další sňatky.
Dalšími ženami Karla IV. byly Anna Falcká, Anna Svídnická a Alžběta (Eliška)
Pomořanská. Karel IV. zemřel 29. listopadu 1378 na následky zánětu plic. Nad
rakví pronesl mistr Vojtěch Rankův z Ježova pohřební řeč a zemřelého označil za
Otce vlasti (Pater patrie).
Zpět na obsah
Bohuslav
Hasištejnský a Karlowy Wary:
Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic žil v letech 1461 - 1510. Byl katolickým
církevním hodnostářem a patřil ke skupině českých humanistů píšících latinsky
(latina jako jazyk vzdělanců), byl mimořádně vzdělaný a ctižádostivý, stýkal se
s evropskými humanisty (Erasmus Rotterdamský). K jeho dílu patří výchovné dopisy
králi Vladislavu Jagellonskému a představitelům vysoké šlechty, satirické spisy
"Žaloba sv. Václavu na mravy Čechů", oslavné básně - ódy (jejich tématikou byly
významné osobnosti, události nebo místa), mezi ně patří i tzv. Óda na Vřídlo
napsaná v roce 1500 s názvem "Vřídlu Karlovarskému". "Vřídlo, hodné by tě Múzy
plným sborem opěvaly, odkud žhavé prameny tvé tryskajíce výš se valí? Sírné
žíly, vápno živé odkud zázrakem se nesou? Jsou to Sicílie žáry, které hrudí Etny
třesou? Či snad Pluto je tvůj soused, zahřívá on Styxu žehy vlny tvoje? Ustupte
již Baje břehy, i vy zřídla, Antenor kde odpočinul u Timava, i ty zdroji blíže
Rýna modrojasný, jehož sláva proto dále světem letí, že blíž tebe odpočívá
nejbožštější císařů všech Karel Veliký! Hleď jak divá co tu bublin hází do
vzduchu. Ó pohleď, pramen pestře jak tu na své cestě barví mramor, barví kámen,
řek bys, Iris hraje sotva takto v barvách duhojasu! Svaté Vřídlo, tryskej dále,
val se v koloběhu času, ať rod lidský z tebe čerpá dlouho zdraví, navrať kmetu
čerstvou sílu, dívce bledá líčka nachem polej v květu, všeckny uzdrav, veselejší
ať je každý dům, všude
chválu tvou dí, kdo v tvé vlny chorobné své vloží údy!"
Zpět na obsah
O
osídlení v okolí města:
Již v období středověku vznikají v okolí města Karlowy Wary a dalších starších
sídel (Sedlec, Rybáře, Obora, Olšová Vrata) další trvale osídlená místa. Jsou to
především vsi vzniklé u založených kostelů nebo tvrzí nižší šlechty (zemanů).
Nejstarší z nich jsou Olšová Vrata. V polovině 13.
století (1246 - tedy ve stejném roce jako byl vysvěcen kostel sv. Linharta v
osadě Obora) je založen kostel sv. Kateřiny. V
královském dopise je zmiňován je roku 1257 jako jeden ze tří filiálních kostelů
Lokte (zřejmě vedle oborského sv. Linharta a rybářského sv. Urbana), předaných
řádu Křížovníků s červenu hvězdou. Jako farní je zmiňován roku 1352 a toto
postavení si udržel až do roku 1490, kdy byl vysvěcen kostel sv. Michaela
Archanděla v Andělské Hoře. Kolem něj vzniká ves Olšová
Vrata. Její název je patrně odvozen od vrat kostela sv. Kateřiny, které
byly patrně vytvořeny z olšového dřeva. Kostel sv. Kateřiny byl na konci 15.
století zcela přestavěn dále byl barokně upravován v letech 1838 - 1843.
Ve vsi Doubí připomínané roku 1356 vzniká středověká tvrz někdy v období od
konce 14. do začátku 16. století postavená na malé skále nad řekou Ohří. V tvrzi
je v letech 1739 - 1758 postavena barokní kaple Nejsvětější Trojice, která je
zcela přestavěna v roce 1865. Tvrz je zde až do roku 1884, kdy na jejím místě
vzniká rozsáhlou přestavbou jednopatrový pseudorenesanční zámek. Jméno Doubí ves
zřejmě získala podle dubového lesa (doubí), který se patrně se patrně v okolí
nacházel (podobně Březová od březového lesa).
Ves Otovice vzniká u zámku vzniklého mezi koncem 15. a začátkem 17. století.
Jeho zříceniny jsou dodnes patrné za domem čp. 32. Jméno dostala ves asi podle
svého zakladatele, který by se v tom případě jmenoval Ota. V první polovině 16.
století vzniká tvrz ve vsi Dalovice vzniklé roku 1498. Nedaleko tvrze je
postavena v roce 1875 eklektická (pseudogotická, pseudobarokní) vilová stavba
tzv. Nový zámek. Tvrz je rozsáhle přestavěna v roce 1899 na zámek. Tento je
jednopatrový s dvorem a nárožními arkýři na čtvercovém a
kruhovém půdoryse. Roku 1542 vzniká osada Hory, která patří městu Loket. Její
název je odvozen od masívu bývalé sopky - hory Suk, na jejímž úpatí se nachází.
V Sedleci vzniká v druhé polovině 17. století barokní zámek, který je roku 1920
přestavěn.
Ostatní vsi vznikají nezávisle na vzniku tvrzí nebo zámku. Jsou to Tuhnice
připomínané roku 1359, Drahovice 1434, Bohatice a Jenišov 1390, Stará Role 1422,
Tašovice a Přemilovice 1464, Všeborovice a Rosnice 1523, Čankov 1525, Březová
1543, Dvory 1553. Teprve roku 1794 vznikají Nové Tuhnice a 1842 Hůrky.
Zpět na obsah
Strážní hrad u cesty ku Praze:
Již v době středověku vzniká přímá obchodní stezka spojující Loketsko s Prahou,
ta se od stezky vedoucí údolím řeky Ohře odpojuje v Karlowých Warech. Její trasa
je přibližně shodná s dnešní trasou silnice spojující Karlovy Vary a Prahu.
Vznik této stezky způsobil to, že i v hornaté oblasti podél ní byly více
osídlovány než doposud. Vznikly zde různé vsi, městečka a hrady. Tyto hrady byly
většinou sídly šlechtických rodů, kterým patřily okolní vsi, a také měly strážní
charakter. Podobně tomu bylo i v případě Andělské Hory. Hrad Andělská Hora (Engelsburg)
byl založen na konci 14. století pány z Oseka. Gotický hrad se skládal z obytné
věže, paláce, hospodářských budov a samozřejmě z hradebního systému věží a
hradebních zdí. Umístění na skalnatém vrchu se strmými srázy jej
činilo téměř nedobytným. Od roku 1404 je hrad v majetku Královské komory. V 15.
století pak hrad vlastní ještě Kašpar Šlik, Zbyněk Zajíc z Hasenburka a Jindřich
III. z Plavna, který ze vsi vzniklé pod hradem učinil městečko a udělil mu tržní
práva. Spolu s městečkem byl založen i kostel sv. Michaela archanděla, který byl
postaven v letech 1487 - 1490. Tato gotická stavba byla později barokně
přestavěna a to v letech 1718 a 1890. V období třicetileté války je v roce 1635
hrad vypálen Švédy. Potom byl hrad obnoven a obýván až do roku 1718, kdy jej i s
městečkem poškodil požár. Po něm hrad už obýván nebyl. V letech 1692 - 1712 byl
nedaleko městečka postaven poutní, později hřbitovní, kostel Nejsvětější Trojice
na trojúhelníkovém půdoryse. Největší požár zasáhl městečko v roce 1885. Hrad
(zřícenina) byl roku 1889 zajištěn a roku 1936 konzervován. Podobný charakter
jako Andělská Hora mělo městečko Bochov s hrady Hungerbergem a Hartenštejnem.
Zpět na obsah
Růst návštěvnosti koncem 17. Století
Růst návštěvnosti koncem 17. století Výraznější oživení lázeňského života
nastalo až v poslední třetině 17. století přílivem bohatých návštěvníků
především z okruhu saského a později i ruského a polského panovnického dvora.
Odhady návštěvnosti Karlových Varů v 17. století (1600-1700) hovoří o 10 000
pacientech. Velkou propagací byly pro Karlovy Vary dva lázeňské pobyty ruského
cara Petra Velikého v letech 1711 a 1712. Růst lázeňské návštěvnosti vedl na
sklonku 17. století i k pořizování seznamů lázeňských hostů. Tyto seznamy, tzv.
Kurlisty, zpočátku ručně psané, od roku 1795 vydávané tiskem, vycházely až do
roku 1948. Lékařské spisy Nemalý podíl na popularizaci lázní a tím i na rostoucí
návštěvnosti města kolem roku 1700 měly četné lékařské spisy o Karlových Varech.
Kromě vody z Vřídla se počátkem 18. století z podnětu lázeňských lékařů začal
pít i Mlýnský a Nový pramen. Na základě prací zdejších lékařů byl také
vypracován jednoduchý způsob výroby vřídelní soli. Vývozu vřídelní vody a soli
se Karlovarští dlouho úporně bránili, protože se obávali ztráty návštěvnosti. V
roce 1718 si na císaři Karlu VI. dokonce vymohli přísný zákaz vývozu. Komplexní
lázeňská léčba Zásadní význam pro modernizaci karlovarské balneologie mělo
celoživotní působení dr. Davida Bechera (1725-1792). Provedl první skutečně
vědecký chemický rozbor karlovarských vod. Jeho přičiněním se roku 1764 začala
ve velkém vyrábět a posléze vyvážet vřídelní sůl. Prosadil realizaci pokrokových
léčebných metod, které si zachovaly platnost až do dnešních dnů pod novodobým
označením komplexní
lázeňská léčba. Předepisoval k užívání dosud neuznávaná zřídla. Zasadil se o
umírněné dávky vypité vody a opět pozdvihl prestiž koupelí ve vřídelní vodě. Dr.
Becher na základě své chemické analýzy vody propagoval její pití přímo u pramenů
a hojný pohyb ve formě vycházek v průběhu léčení. Tyto zásady vedly k budování
altánů a kolonád nad prameny, promenádních cest a specializovaných lázeňských
zařízení, ke změně celého dosavadního způsobu lázeňského života. V letech 1766 a
1772 vydal David Becher spis o
karlovarské léčbě, který řadíme k nejvýznamnějším karlovarským balneologickým
dílům.
Zpět na obsah
Rozmach
karlovarského lázeňství
V souvislosti s rozvojem lázeňství byla postavena řada společenských a
lázeňských účelových staveb, roku 1701 např. Saský sál, v roce 1728 Český sál.
Roku 1711 byly vystavěny Mlýnské lázně, první veřejný lázeňský dům. Po roce 1700
začalo lázeňství již velice výrazně určovat podobu města. Vše se začalo
podřizovat potřebám lázeňského hosta. Slibný rozmach Karlových Varů v 1.
polovině 18. století byl dne 23. května 1759 přerušen katastrofálním požárem,
který zničil více než dvě třetiny města. Shořelo 224 domů. Pohroma vážně
poškodila místní lázeňství na několik let. Výstavba Karlových Varů po požáru
byla prováděna plánovitě s důrazem na líbivý vzhled a komfortní vybavení domů.
Do obnoveného města začalo přijíždět stále více hostů. S rostoucí návštěvností
bohatlo karlovarské
měšťanstvo a mohlo stále nákladnějšími stavebními úpravami zlepšovat tvářnost
města. Financování těchto úprav zajišťoval i výnos z tzv. lázeňské taxy, jež
byla zavedena roku 1795. Na základě finančního příspěvku Marie Terezie byly roku
1762 přestavěny Mlýnské lázně. V roce 1777 byl zřízen moderní Vřídelní sál,
který byl odrazem uplatňování léčebných zásad dr. Bechera, zdůrazňujících pití
vody přímo u pramene. Z výtěžku prodeje vřídelní soli bylo v roce 1788 postaveno
nové kamenné divadlo. Roku 1792 zřízená kolonáda Nového pramene byla první
stavbou svého druhu v Karlových Varech. Poskytovala lázeňským hostům možnost
pobývat u pramenů i za nepříznivého počasí. Nejvyhledávanějším společenským
střediskem lázeňských hostů se koncem 18. století stal Český sál, který roku
1775 zakoupil Johann Georg Pupp a položil tím základ k rozvoji největšího
karlovarského restauračního a hotelového provozu.Rozvinutí Becherových léčebných
postupů Počátek 19. století přinesl Karlovým Varům další rozmach lázeňství.
Prosperitu lázní příliš neohrozily
ani neklidné doby napoleonských válek. Davidem Becherem stanovený léčebný postup
byl v 1. polovině 19. století dále rozvinut a prohlouben řadou vynikajících
lékařů. Kolem roku 1860 se Karlovy Vary staly velice vyhledávané nemocnými
cukrovkou, takže se jim začalo říkat „špitál pro diabetiky“. Pití a koupele byly
rozšířeny o další metody. Na popud dr. Jeana de Carro byly roku 1826 zřízeny u
Vřídla parní lázně. V roce 1836 zahájily provoz lázně rašelinné. Od roku 1838
byly pacientům zpřístupněny ke koupelím, pití a inhalování tzv. plynové lázně na
místě dnešních Lázní VI. Počínaje rokem 1853 se na doporučení dr. Mannla začal
užívat Železitý pramen, u něhož byly zřízeny tzv. železité lázně. Roku 1844 byl
ve velkém zahájen vývoz zřídelní vody. Ta po celém světě podporovala léčbu
onemocnění zažívacího traktu. Úspěch této léčby byl výbornou reklamou
karlovarských vod a zapříčinil další příliv pacientů.
Změna
životního stylu
Změna lázeňského životního stylu koncem 19. století Již kolem roku 1870 se
rozšiřoval čas hlavní lázeňské sezóny. V dřívějších dobách byl vymezen 15.
červnem a 15. zářím, po roce 1860 se začíná vžívat období od 1. května do 30.
září. Trvání lázeňské léčby se ustálilo na 4 týdnech. Již ke konci 1. poloviny
19. století, kdy u Vřídla ještě vládl způsob života udávaný šlechtou, docházelo
v lázeňském publiku k postupnému oddělování stavů. Mizely stará lázeňská
družnost a nákladné zábavy, eliminované prudce se zvyšující návštěvností.
Karlovy Vary, původně označované za salon Evropy, se stále výrazněji stávaly
sanatoriem Evropy. Tak se po staletích naplnila slova dr. Payera z roku 1522,
zdůrazňující, že lázně zde nejsou pro zábavu, nýbrž pro léčbu. -Modernizace
města ve 2. polovině 19. století
Druhá polovina 19. století byla pro Karlovy Vary obdobím rozsáhlých stavebních
prací a budování moderních lázeňských kapacit. Výstavba v poslední třetině
století dala městu dnešní architektonickou podobu, nesoucí výraznou pečeť
historismu a secese. Vznikly dominantní lázeňské stavby, např. Vřídelní
kolonáda, Mlýnská kolonáda, divadlo, Císařské lázně. Zásadní význam pro další
rozvoj lázní mělo napojení města na evropskou železniční síť roku 1870, kdy byl
zahájen provoz na trati Karlovy Vary-Cheb. O rok později spojila Buštěhradská
dráha lázně s Prahou. Rozsáhlá stavební činnost byla před I. světovou válkou
završena zbudováním mezinárodního hotelu Imperial (1912). -Vliv vídeňské a
pražské balneologické školy V souvislosti s modernizací lázeňských zařízení
doznaly dalšího propracování také teorie a praxe karlovarské balneologie. Téměř
každý praktikující karlovarský lázeňský lékař publikoval svéodborné
poznatky. Mnoho pozornosti bylo věnováno aplikaci karlovarských vod při léčbě
cukrovky, otylosti a nemocí z povolání. Koncem minulého století měla na
karlovarské lázeňství největší vliv vídeňská balneologická škola. Vedle pitné
léčby zdůrazňovala užívání minerální vody pro maximum jiných aplikací. Přírodní
kysličník uhličitý byl např. využíván k mikromasážím. Před I. světovou válkou se
uvažovalo i o využití radioaktivity zřídel, což vedlo ke zřízení radioaktivních
lázní v Jáchymově roku 1906. Po roce 1905, kdy se v Karlových Varech usadil
MUDr. Milan Mixa, jeden z nejvýznamnějších českých lékařů vřídelního města,
začal v lázních působit
vliv pražské balneologické školy. Velký rozvoj medicíny na přelomu 19. a 20.
století formoval karlovarskou metodu léčby chronických chorob trávicího ústrojí
a chorob výměny látkové.
Zpět na obsah
Veřejné stavby
19. století:
Vedle již zmíněných významných staveb 19. století v Karlových Varech zde jsou
zastoupeny ještě další dosud nezmíněné stavby. Tak jako obecně, tak i v
Karlových Varech lze rozdělit historizující stavby do několika skupin dle jejich
architektonického stylového podání ovlivněného soudobým pohledem na utváření
architektury veřejných staveb. V této části budou pro přehlednost zahrnuty i již
dříve popisované stavby. První období nástupu historismu, který má klasicistní a
empírové projevy, je v Karlových Varech vymezeno obdobím 40. a 50. let 19.
století. Typickou stavbou tohoto období je Vojenský lázeňský ústav postavený v
letech 1853 - 1855 podle projektu W. Hagenauera. Monumentálně působící
čtyřkřídlý dvoupatrový objekt s vnitřním čtvercovým dvorem se vyznačuje přísnou
symetričností rakouského kasárenského řešení obohaceného již o prvky
novorenesanční. Pozdější dostavba třetího patra je z roku 1924. Období
romantického historismu přináší celou řadu nových architektonických prvků,
čerpajících zejména z gotiky, vyvrcholilo ve druhé čtvrtině 19. století. V
Karlových Varech zastupuje tento styl budova Lázní III, jejíž tvarosloví čerpá z
anglických příkladů romantické neogotiky a také neorománských prvků. Lázně byly
postaveny v letech 1863 - 1866 staviteli L. Rennerem, G. Heinem a ing. E.
Labitzkým. Do období romantického historismu patří také stavba anglikánského
kostela sv. Lukáše na Zámeckém Vrchu.
V období přísného historismu dominuje u staveb profánních neorenesance, u staveb
sakrálních neogotika. Toto období 60. - 80. let 19. století charakterizuje
vzrůstající moc měst a utváří se tak charakter reprezentativní architektury
vycházející ze stylového pojetí italské renesance. Stavbou, jež patří k
nejvýznamnějším reprezentantům přísného historismu v Karlových Varech a zároveň
k vrcholům soudobého stavitelství, je Mlýnská kolonáda. Byla postavena podle
návrhu Josefa Zítka (stavitele Národního divadla v Praze, musea ve Výmaru a
Rudolfina v Praze), jeho první projekt na monumentální patrovou kolonádu se
slopořadími a na koncích s ukončujícími pavilony s kupolovitými palladiovskými
střechami, byl změněn z finančních důvodů na přízemní sloupovou halu s
ukončujícími portiky a v patře pouze s menším středním pavilonem. Štíty portiků
byly doplněny sochami dvanácti měsíců od B. Schnircha. Kolonáda byla postavena v
letech 1871 - 1881. Prodloužení kolonády od severního portiku již není prací J.
Zítka, tato část byla vybudována až po odstranění Bernardovy skály v roce 1892.
Další stavbou přísného historismu jsou Nové lázně (Lázně IV) postavené na
lichoběžníkovém půdoryse jako jednopatrový objekt v roce 1878 stavitelem L.
Rennerem. Stylovým pojetím navazuje na italské palácové stavby.
Ze školních budov patří do tohoto období Mateřská škola v ulici Na vyhlídce
postavená v letech 1888 - 1890 neznámým autorem. Stavba vychází z
architektonické koncepce novorenesanční italizující vily s tříosým průčelím a
středním rizalitem. Další je budova Obecná škola v Libušině ulici poblíž
sanatoria Imperial, která byla postavena v letech 1894 - 1897 stavitelem J.
Gruberem. Čtyřkřídlá budova je v průčelí členěna osmiosým rizalitem, který je
dále členěn mělkými jednoosými rizality nárožními a dvouosým ryzalitem středním.
Stavba, která dobou realizace patří již do období pozdního historismu, ale
čerpala ještě z novorenesančního stylového pojetí je budova bývalého reálného
gymnázia, dnešní základní školy J. Palacha, postavenou v letech 1910 - 1912
podle projektu vídeňských architektů J. Příhody a J. Němečka. Do období pozdního
historismu, který vyplňuje poslední čtvrtinu 19. století a první desetiletí 20.
století, lze zařadit zejména stavební činnost vídeňských architektů F. Fellnera
a H. Helmera a snahu města Karlovy Vary o vytvoření stylu "okružní třídy"
výstavbou reprezentativních městských budov. Zvláštním druhem staveb pak jsou
stavby sakrální. Z ostatních staveb profánních období pozdního historismu je
třeba připomenout vilové stavby Westendu v prostoru ulic Krále Jiřího, Petra
Velikého a Sadové. Na výstavbě této vilové čtvrti se podílelo více architektů z
regionu i z jiných oblastí. Ze středověkých podnětů čerpá vila Brno (č.p. 991)
od F. Hassemera z roku 1897 s charakteristickým rysem motivů nárožních věží,
zakončených jehlancovými věžemi a obohacené neorománskými prvky. Z podobných
stylových podnětů čerpá i sousední lázeňský dům Trocnov, bývalý evangelický
špitál, jehož autorem je J. Zeissig. Vychází z porýnské středověké architektury
s výraznou mohutnou nárožní věží pročleněnou arkádami. Z obdobných národnostně
historicky orientovaných tendencí vychází i stavba budovy dnešního ruského
konzulátu v ulici Petra Velikého. Z tvarosloví severské renesance s užitím
dekorativních prvků vychází vila Českého literárního fondu (č.p. 928). Stavbou s
doznívajícími renesančními podněty a současně s použitím nových technických
možností začínajícího 20. století je budova karlovarské hlavní pošty. Byla
postavena v letech 1900 - 1903 podle projektu architekta F. Setze jako rohová
třípatrová stavba s konvexně prohnutým průčelím s mohutným středním rizalitem a
symetrickými bočními křídli. V interiéru je zachována velká hala, která je v
přízemí pročleněna motivem slepých arkád, v patře přecházejících do arkád
lodžie. Poslední významnou historizující stavbou je budova Alžbětiných lázní
(Lázně V).
Projekt na tuto stavbu zhotovil architekt F. Drobný, postaveny byly v letech
1904 - 1906. Tvarosloví této stavby vychází z racionálního pojetí empírových
staveb 19. století.
Zpět na obsah
O
sakrálních stavbách ve městě a okolí
Vedle nejstarších karlovarských kostelů postavených v období raného a vrcholného
středověku (kostel sv. Urbana v osadě Rybáře, postaven asi na konci 10. století
nebo v polovině 13. století, upravován v letech 1715 - 1717, dále roku 1818,
1832 - 1833, 1924, 1938 - 1939; kostel sv. Linharta v osadě Obora, postaven roku
1246; kostel sv. Kateřiny v osadě Olšová Vrata
postaven roku 1246, přestavěn na konci 15. století, upravován 1838 - 1843;
kostel sv. Máří Magdalény, postaven asi roku 1370, přestavěn 1518, upravován
1604, nový barokní kostel postaven podle plánů K. I. Dientzenhofera v letech
1731 - 1737, upravován 1763) vznikají další kostely v době pozdního středověku,
v baroku a zejména v 19. a na začátku 20. století. Kostel sv. Michaela
archanděla v Andělské Hoře byl postaven v letech 1487 - 1490. Tato gotická
stavba byla později barokně přestavěna a to v roku 1718 a znovu roku 1890 A.
Barvitiem. V letech 1692 - 1712 byl podle plánů G. B. Alliprandiho nedaleko
městečka postaven poutní, později hřbitovní, kostel Nejsvětější Trojice na
trojúhelníkovém půdoryse. Barokní hlavní oltář se sousoším Uctívání sv. Kříže je
z roku 1710 od F. Preisse. Kostel sv. Ondřeje v Ondřejské ulici je původně
pozdně gotický z doby před rokem 1500. V letech 1784 - 1857 sloužil jako
hřbitovní kostel. Jednolodní obdélný kostel s polygonálním presbytářem,
postranní sakristií při lodi a průčelím s trojúhelníkovým štítem byl v roce 1840
upraven do klasicistní podoby. Varhany jsou z let 1700 - 1740. V době před rokem
1989 byl využíván jako kavárna, v roce 1989 obnoven pro svou původní funkci.
Přiléhající hřbitov byl upraven na Mozartův park, v kterém jsou umístěny původní
náhrobky z 18. a 19. století. V parku je zachovaná také barokní kaple Panny
Marie z roku 1800 se sochou Madony, jež je replikou Madony z Krásné z roku 1608,
provedenou v roce 1726. Kostel sv. Anny v Sedleci byl původně středověký, jeho
podobu neznáme. Na jeho místě byl v letech 1738 - 1746 postaven nový barokní
kostel od J. Schmiedta z Útviny. Kostel je jednolodní obdélníkový s předsíní v
západní rozšířené části
průčelí, s polokruhově uzavřeným presbytářem, postranní křestní kaplí a
sakristií. Loď je členěna pilastry, kruchta v západní straně má napodobenou
dřevěnou valenou klenbu, po stranách presbytáře jsou oratoře. Fresková výzdoba
lodi je od E. Dollhopfera z let 1740 - 1750. Hlavní oltář se sochařskou výzdobou
patrně od K. Waitzmanna a s gotickou soškou sv. Anny z doby po roce 1500, která
byla nově polychromována v roce 1900, pochází z roku 1748. Malý oltářík v
presbytáři obsahuje kopii mariánského obrazu z roku 1769, boční oltáře jsou
barokní, křížová cesta z doby kolem roku 1800, varhany z poloviny 18. století.
Evangelický kostel sv. Petra v Slovenské ulici vznikl z potřeby adekvátního
prostoru pro evangelické bohoslužby v Karlových Varech v 50. letech 19. století.
Kostel byl postaven v neorománském stylovém pojetí v letech 1854 - 1856 podle
plánů G. Heina. Jednoduchá podélná stavba síňového typu měla nevýrazný vstupní
portál a střídmí neorománský dekor. V roce 1865 bylo průčelí rozšířeno o věž
zakončenou jehlancovou střechou. V témže roce došlo také k výstavbě sousedící
fary v novorománském stylu. Výraznou stavbou karlovarské sakrální architektury
byla židovská synagoga v Sadové ulici. Synagoga byla postavena v letech 1875 -
1877 podle plánů architekta Wolfa a za podpory Prof. Dr. I. Zieglera. Stavba
karlovarské synagogy vycházela ze staveb v maurském stylu a v detailech byly
použity prvky
novorománského dekoru. Podélná trojlodní stavba měla hlavní průčelí složené ze
tří symetricky umístěných vstupních portálů, z nichž mohutný hlavní portál
dominoval ve hmotě výrazně předstupujícího rizalitu, v němž bylo umístěno
maurské okno. Interiér pak dotvářel orientálně koncipovanou stavbu, která ve své
době patřila k nejzdařilejším stavbám svého druhu v zemích Rakouska-Uherska. Do
dnešní doby se nedochovala, protože byla v roce 1938 zničena nacisty. Na jejím
místě dnes stojí sanatorium Bristol. Původně anglikánský, dnes metodistický
kostel sv. Lukáše na Zámeckém Vrchu byl postaven v letech 1876 - 1877 podle
projektu lipského stavebního rady dr. Mothese. Stavba vychází z romantického
pojetí anglické neogotiky používající neomítnuté režné zdivo. Půdorys kostela
tvaru latinského kříže má výrazný transept a je zakončen polygonálním
presbytářem. Jednolodní interiér má nad křížením lodí výraznou dřevěnou kopuli,
nad ní je v exteriéru jehlancová věž. Kaple poblíž kostela je výklenková s třemi
obrazy pašijových scén z 19. století. Pravoslavný kostel sv. Petra a Pavla v
ulici Krále Jiřího byl postaven v letech 1893 - 1898 podle plánů stavitele G.
Wiedemanna z Františkových Lázní. Stavbě tohoto kostela však předcházela stavba
kaple v roce 1867 od petrohradského stavitele Maybla. Nový kostel vychází z ze
stylu byzantsko-ruských sakrálních staveb. Půdorysně odpovídá řeckému kříži s
půlkruhovou apsidou. Interiér s
velkou kopulí spočívající na pandantivech je pročleněn řadou oken. Na stěnách je
použita nástěnná malba, vnitřní prostor předěluje ikonostas, typický pro
pravoslavné kostely. Kostel Panny Marie v Březové byl postaven J. Waldertem v
roce 1893 na terase
zámeckého vrchu. Jednolodní obdélný kostel má polygonální presbytář a v průčelí
umístěnou věž. Hlavní oltář s obrazem Královny nebes je od A. L. Eckhardta z
roku 1893, obrazy křížové cesty z 18. století jsou přeneseny z kaple bývalého
Ústavu šlechtičen v Praze.
Kostel panny Marie Těšitelky v Dalovicích byl postaven roku 1898. Na stavbě jsou
použity novorománské prvky, kostel má však neobvyklou konstrukci, což umocňuje
věž, pročleněná arkádami ve dvou patrech z roku 1929. Kostel sv. Kříže v
Rybářích byl postaven v letech 1904 - 1906 N. a A. Sichertovými podle plánů K.
Schadena. Neorientovaný pseudorománský bazilikální kostel má trojapsidový závěr,
příčnou loď a věž v nároží průčelí. Zařízení interiéru je z roku 1906 podle
návrhu A. Cechnera, malířská výzdoba presbytáře
je od V. Hartmanna z roku 1948. Kostel Nanebevstoupení Páně ve Staré Roli byl
postaven v novorománském stylu v roce 1909 na místě starší kaple z roku 1823.
Bývalý redemptoristický kostel Panny Marie Pomocné na náměstí Dr. Horákové byl
postaven v roce 1933 K. Riedlem. Funkcionalistický jednolodní obdélný kostel s
hranolovou věží při bočním průčelí měl v interiéru pseudorománské zařízení.
Zbořen byl v 80. letech a na jeho místě byla postavena budova magistrátu. Vedle
kostelů je na území Karlových Varů i řada kaplí. Kaple Ecce homo v ulici I. P.
Pavlova z roku 1828 je obdélná, ukončená štítem. V kapli je obraz Ecce homo od J.
Wirkhera a barokní sochy na mense. Kaple Panny Marie za hotelem Pupp byla
postavena pseudogoticky v roce 1897 na místě starší kaple z roku 1700. Kaple
Ecce homo při cestě do Březové je z roku 1900 se sochou Krista z pískovce od J.
Parschalka. Kaple Nejsvětější Trojice v Doubí byla postavena roku 1865 na místě
zbořené starší kaple postavené v letech 1739 - 1758 J. H. Hulzem. Kaple je
obdélníková s půlkruhovým závěrem, barokní varhany jsou z 18. století. Kaple ve
Dvorech při cestě do Horních Dvorů je obdélníková z 19. století. Kaple v
Tašovicích byla postavena v roce 1836, zvonička nad štítem je z roku 1931. V
nice je socha sv. Floriana, uvnitř ve výklencích jsou sousoší Kalvárie, socha
Piety, apoštola a archanděla Michaela. Další kaple, kapličky a boží muka jsou
roztroušeny po karlovarských lázeňských lesích.
Zpět na obsah
Karlovarské divadlo:
První dochované zmínky o existenci divadelního života v Karlových Varech
pocházejí ze začátku 18.století. Byly ovšem spojovány pouze s vystupováním
pouličních kočovných souborů, které svoji uměleckou ne bo spíše zábavnou
produkci předváděly tam, kde zrovna získaly publikum. Archivní materiály
dokumentují existenci stabilního zázemí pro umělecká představení až od r. 1717,
kdy byla postavena první karlovarská divadelní budova, jejíž skromnou budovu nám
přibližuje dochovaná dobová rytina. Na ní najdeme podlouhlou, asi
čtyřicetimetrovou stavbu z prken, rákosí a malty, umístěnou v prostorách
dnešního Grandhotelu Pupp. Je obdivuhodné, že tato primitivní bouda, zvaná
Kömedienhaus, dokázala sloužit svému účelu až do r. 1787, kdy se během jednoho
představení zřítila, a že se stala na mnoho let zázemím pro letní stagiony
italských operních společností. Další kapitola karlovarského divadelnictví je
spojena se jménem zdejšího slavného lékaře, dr. Davida Bechera, který prosadil a
finančně podpořil výstavbu nové divadelní budovy. A tak byl l5. července 1787
položen základní kámen prvního karlovarského zděného divadla, a téměř do roka a
do dne bylo slavnostně
otevřeno Mozartovou operou Figarova svatba. Becherovo divadlo (neboli
Shauspielhaus) stálo přibližně v místě dnešní divadelní budovy, a bylo, podle
pamětníků nádhernou stavbou. Nápis na jeho štítě připomínal, že "Thalii a Hygii
byl tento dům postaven z výtěžku karlovarské soli, městskou radou a občany". Je
ovšem namístě připomenout, že z celkové částky 7000 zlatých, kterou si stavba
divadla vyžádala, dr. Becher zapůjčil městu bezúročně 4000 zlatých. Zatímco
zvenčí působilo divadlo velmi elegantně, uvnitř bylo zařízeno skromně. V
parteru, lóžích a galeriích nabízelo celkem 543 míst, přičemž l50 míst sloužilo
stojícímu publiku. Na dnešní dobu velmi primitivní bylo vybavení jeviště, a tak
bylo divadlo během své téměř stoleté existence mnohokrát modernizováno,
opravováno, nastavováno apod. Umělecký život zde byl dosti pestrý a zajímavý
(ostatně, v divadle se vystřídalo osmnáct ředitelů a nejdéle, jednadvacet let,
vládl Josef Lutz). Velmi úspěšná byla éra dvojice Schantrock - Cuno, která
dávala kusy s místními náměty. Josef Lutz zase s obrovským úspěchem uváděl
opery, a to i nejnáročnější hudební díla pod taktovkou excelentního hudebníka,
ředitele divadelního orchestru, Josefa Labitzkého. Navzdory všem úspěchům začala
mít městská rada s divadlem problémy, např. při jeho pronájmu . Divadlo
pronajímala vždy pouze na rok a pronajímatelé byli postupně nespokojeni, jak s
krátkou sezónou (trvala pouze čtyři měsíce), tak s jeho užitnými parametry. V
interiéru se postupně objevovala plíseň, v lóžích táhlo, a doslova skandální
byla úroveň sociálního zařízení. Stále sílící kritika ze všech stran tak
donutila městské zastupitele, aby začali již v roce 1870 uvažovat o výstavbě
nového divadelního objektu. V Becherově divadle se naposledy hrálo v září 1884.
Divadelní orchestr i publikum se s ním stylově rozloučili písní "Žij blaze, ty
tichý dome". Kolem vzniku dalšího divadla se posléze rozpoutal nechutný boj,
provázený celou řadou tahanic "o zlaté tele", sporem o místo staveniště,
zmařením architektonické soutěže, dalšími a dalšími odklady a průtahy, které
navíc zkomplikovaly požáry divadelních budov v Praze a ve Vídni (požár zasáhl r.
1883 i staré karlovarské divadlo), takže plány musely být znovu přepracovány
podle přísnějších předpisů. O co byla dramatičtější přípravná jednání, o to
klidněji probíhala samotná výstavba, která byla zahájena v říjnu 1884, tedy
měsíc poté, co byla zdemolována stará divadelní budova. A již v květnu 1886 se
konalo velkolepé zahajovací představení v novém divadle, tedy za pouhých dvacet
měsíců od zahájení stavby! Šťastnou shodou okolností byl nakonec projekt divadla
svěřen vídeňskému ateliéru Ferdinanda Fellnera a Hermanna Helmera, v němž
vznikaly významné reprezentativní objekty. Jenom evropských divadel navrhli
Fellner a Helmer na padesát! Ani tentokrát populární architekti nezklamali a
nechali postavit dokonalé dílo, naprosto nesrovnatelné s předchozím. Ostatně,
srovnatelná nebyla ani cena, zatímco Becherovo divadlo s kapacitou kolem 500
míst, stálo 7000 zlatých, náklady na Stadttheater s kapacitou 700 míst dosáhly
téměř 600 000 zlatých. Zavedení elektřiny umožňovalo efektivní osvětlení,
ventilaci a klimatizaci. Další progresivní technologie přispěly ke zvýšeným
bezpečnostním opatřením. Konstrukce stropu byla výhradně ze železa a cihel a
ohnivzdorné materiály byly použity také na galeriích, schodech a dalších místech
. Samostatnou kapitolou je výzdoba interiérů. Malby byly svěřeny dalším
renomovaným vídeňským tvůrcům bratřím Gustavu a Ernestu Klimtovým a Franzi
Matschovi. Tato skupina mladičkých malířů (ve věku od dvaadvaceti do pětadvaceti
let) za sebou zanechala trvalou vizitku v podobě největšího uměleckého skvostu,
ručně malované opony s motivem oslavy básnického umění (viz zvláštní kapitola).
Nádhernou práci doplňují i freska nad proscéniem a malby na stropní klenbě.
Sochařskou výzdobu, která zaujme především ve foyeru, navrhl opět Vídeňák,
Theodor Friedl. Jeho rukopis nesou i sousoší na průčelí budovy (Múzy), stejně
jako antičtí griffoni, strážci vchodu. Veškerá svítidla a lustr a především
kouzelné rokokové lampy na schodišti, navrhli samotní architekti Fellner a
Helmer. V duchu dobového trendu v historizujících stylech vznikla zajímavá
ukázka pseudorokokové architektury, která do výstavných Karlových Varů přenáší
velkolepou atmosféru Prahy a Vídně a společně s unikátním areálem sousedního
Grandhotelu Pupp a Císařských lázní tvoří naprosto výjimečnou kolekci, mající
řečeno slovy Le Corbusiera "týž sloh a touž eleganci" . Již v roce 1910 byly v
divadelní budově provedeny první rekonstrukční práce (s ohledem na potřeby
rozvíjejícího se divadelního umění) a další následovaly
koncem dvacátých let. Od r. 1939 byl zahájen celoroční provoz, přičemž zde vůbec
poprvé existovala činohra, opera i balet. Po válce se objekt stal načas součástí
válečné kořisti Rudé armády, která zde zřídila Armádní kulturní dům, ale po této
absurdní epizodě již sloužil prvnímu českého Oblastnímu divadlu. To zde již v
září 1945 uvedlo hru Josefa Kajetána Tyla "Jiříkovo vidění". Především válečné a
poválečné období se na budově divadla silně podepsalo, a tak bylo nutné začít s
jeho opravami. V padesátých letech byly např. restaurovány malby. Zásadní
rekonstrukci však přivolaly až blížící se sté narozeniny divadla. První etapa
rekonstrukce byla naplánována na září l976 a její rozsah znamenal přestěhování
celého divadelního souboru do provizoria (nejprve poskytl útočiště K-klub v
Rybářích, posléze v samotném divadle vzniklo improvizované, nicméně velmi
úspěšné Divadlo za oponou). Během dvou let byla opravena štuková výzdoba v
hledišti a na chodbách, byla instalována nová sedadla, oprav se dočkalo i
osvětlení včetně lustru a dveří. Kromě interiérových úprav bylo instalováno nové
protipožární zabezpečení, rozvod elektřiny a ozvučení. Plánovaná druhá etapa se
bohužel kvůli nedostatku finančních prostředků vůbec neuskutečnila. Na generální
rekonstrukci cenného objektu tak došlo až na sklonku století. Z doslova
havarijních důvodů se 30. června l993 hrálo v divadle na dlouhou dobu naposledy.
Umělecký soubor čekalo několik let bolestného provizoria (na scénách Motýl a
Tosca), zatímco "přestárlá dáma" prodělávala kompletní omlazovací kůru.
V roce 1994 byla odstartována oprava střechy včetně soch v průčelí, v r. 1995
byla za ohromného zájmu celé české kulturní veřejnosti restaurována Klimtova
opona a v r. 1997 zahájily firmy Průmstav Praha a První stavební a.s. Karlovy
Vary komplexní rekonstrukci budovy. Vedle kompletní obnovy elektřiny, vody,
kanalizace a vzduchotechniky byly významné restaurátorské práce provedeny v
interiérech, přičemž byla např. pečlivě rekonstruována teracová podlaha ve
foyeru divadla, dochované umělecko řemeslné prvky, např. svítidla, baldachýny,
křesla apod. Na druhé galerii, před rekonstrukcí nepoužívané, byla restaurována
původní křesla a obnoveno bylo rovněž "bidýlko". Jeviště získalo nové moderní
zázemí, např. točnu a zvedací stoly v orchestřišti. K technickému vybavení
přibylo kompletní vybavení pro filmové projekce, včetně tlumočnického a
titulkovacího zařízení, zvukového systému dolby stereo a technického vybavení
pro televizní přenosy. Důležitou součástí modernizace je i adekvátní sociální
zázemí pro účinkující umělce a provozní zaměstnance. Velkorysá a unikátní
rekonstrukce, která umožnila představit divadelní budovu se všemi významnými
uměleckými a řemeslnými díly v plném lesku, skončila v červnu 1999. Vzápětí
nato, 24. - 29.června, se konalo slavnostní znovuotevření divadla.
zahajovacím představením stala Gogolova Ženitba v nastudování nového souboru
Městského divadla. Tradiční otvírací titul karlovarské divadelní historie,
Mozartovu Figarovu svatbu, uvedl soubor Národního divadla o den později. Městské
divadlo je významnou karlovarskou stavbou pozdního historismu. Usnesení městské
rady o uskutečnění této stavby pochází z roku 1870, ale spory o volbu místa pro
nové divadlo a množství dalších komplikací vlastní realizaci značně prodloužily.
V dubnu 1876 je konečně vypracován situační plán nového divadla. Vyplývá z něj
určitá velkorysost v umístění objektu nového divadla - nemusí totiž respektovat
okolní zástavbu starého Becherova divadla, na jehož místě má stát. Před
realizací nového divadla se tedy počítá s demolicí objektů, jež by
stavebnímu záměru překážely. Okolnosti, které vedly městskou radu k tomu, že
řešení zadala opět vídeňské firmě Fellmer und Hellmer, nejsou z dostupných
pramenů příliš jasné. Dá se však předpokládat, že k nim nemalou měrou přispělo
jednak evropské renomé, které si tato firma získala právě v oblasti divadelní
architektury, a dále se již v Karlových Varech dosti úspěšně reprezentovala
stavbou Vřídelní kolonády. V každém případě toto rozhodnutí svěřit realizaci
Městského divadla v Karlových Varech architektům F. Fellnerovi (1847 - 1916) a H.
Helmerovi (1849 - 1919) bylo nejen šťastné pro stavbu divadla, ale, jak se
později ukázalo, i pro celkový architektonický ráz města. V září 1884 bylo staré
Becherovo divadlo zbouráno, okolní domy vykoupeny a zdemolovány. Firma Fellner
und Helmer započala se samotnou stavbou 16. září 1884 a již 15. května 1886 bylo
Městské divadlo slavnostně otevřeno. Vrchním dozorem nad stavbou byl pověřen
městský architekt E. Oertl a vedoucím stavby se stal architekt J. Hořčička od
vídeňské firmy Fellner und Helmer. Proporčně vyvážená stavba je zasazena přímo
do centra lázeňského dění, nedaleko samotného Vřídla, a její průčelí je
situováno na hlavní třídu. Půdorys pravidelného lichoběžníka, jenž stavbu
vymezuje, má po stranách četná vybrání, neboť divadlo je hmotově bohatě členěno.
Celková zastavěnost jeho plochy činí 1200 m2, což je přibližně trojnásobek
divadla bývalého.
Hlavní průčelí divadla, které je vymezeno nejkratší stranou lichoběžníka, je
tvořeno výrazně předstupujícím rizalitem. Interiér akcentuje zvláštnost a
cennost stavby. Architekti zde dosáhli bohatým členěním a vertikálním rozvinutím
vnitřního prostoru takových dispozičních proporcí, jež na diváka působí uměřeně.
Karlovarské divadlo patří svou kvalitou a originalitou architektonického řešení
mezi nejpřednější stavby tohoto druhu, jež vznikaly po celé Evropě. Odborník na
divadelní stavby vídeňské firmy Fellner und Helmer H. - Ch. Hoffmann oceňuje, že
na tak malém prostoru je vytvořen celý funkční program budovy. Domnívám se, že
samotná originalita divadla tkví v následující skutečnosti - tvůrci dokázali ve
stylové otázce velmi citlivě navázat na místní motivy. Divadlo čerpá především z
odkazu barokních a rokokových forem. Není asi náhodné, že autoři převzali právě
tyto stylové prvky, neboť na očích měli příklad barokního období přímo vzoroví -
Dienzenhoferův chrám sv. Máří Magdalény. A je tu ještě jeden dost závažný moment
pro architekturu města. Právě divadlo bylo totiž první zděnou stavbou firmy
Fellner und Helmer v Karlových Varech a tím i prologem další stavební činnosti
této věhlasné firmy ve městě.
Zpět na obsah
Poděkování: Chtěl bych tímto poděkovat všem lidem, kteří se na těchto stránkách podíleli jak pasivně tak aktivně.
Fotky Olšových Vrat Na tomto odkazu naleznete 25 Fotek Olšových Vrat ...
Bohoslužba Bohoslužba prováděná i v kostele sv. Kateřiny ...
Vojenské stavby Odkaz na stránky Vojenských staveb sídlících v Olšových Vratech ...
Golf Odkazů na golfové hřiště u Olšových Vrat je celá řada. Toto je jeden z nich ...
Tenisový klub V Olšových Vratech se nachází i nově zrekonstruovaný sportovní prostor ...
Slavkovský les Člověk by neřekl, že dnes má své stránky i les ...
Letiště Jeden z odkazů na letiště u Olšových Vrat ...
Hvězdárna Odkaz na stránku hvězdárny u Olšových Vrat ...
Autolaky Touš Odkaz na firmu v Olšových Vratech (toto není reklama!) ...
Pokud máte na tuto stránku nějaké inteligentní připomínky, či se vaše zdroje liší od těch mích, a jste tak rozhořčeny aktuální podobou těchto stránek můžete mě kontaktovat na mé adrese Hot_lips1@centrum.cz po případě Hotlips3@seznam.cz
Jinak Moje Osobní stránky zde: Jakub Jiruška