Kostel sv. Kateřiny V Olšových Vratech

Kdysi opevněný původnně hřbitovní gotický kostel sv. Kateřiny je prvně připomínán roku 1257, jako farní r. 1352, dnešní podoba je patrně z konce 15. století, přestavěno v letech 1838-40. Stavba je jednolodní s pětibokým presbytářem a s později připojenou pětibokou sakristií v ose. Presbytář zaklenut val. s výsečemi, loď plochostropá obdélníková, kruchta na dvou kamenných toskánských sloupech. V hranolové zvoničce je zavěšen menší zvor z roku 1843. Šindelová krytina byla nově pořízena r. 1972. Klem kostela je původní ohradní zeď z lomového kamene ovláného půdorysu zesálená opěrnými pilíři.

Zařízení převážně z I. 1840-49 v barok. slohu od J. Wildta, sochaře v Lokti, a J. Viereckla, štěfíře v Karlových Varech. Z gotické doby se zachovala plastika sv. Kateřine se zbytky původní polychromie (kolem r. 1400), která byla umístěna v nice nad bočním vchodem, a pozdně gotická socha sv. Ondřeje (kolem roku 1500). Obě plastiky jsou v současné době mezi výstavními expokánty Karlovarského muzea.

Hlavní oltář je portálový, ve zdobeném rámu pozdně barokní obraz sv. Kateřiny ve společenství sv., nad ním vrcholové sousoší Nejsvatější Trojice. Na bočním oltáři barokní socha sv. Petra (kol.r.1700). Další sochy jsou umístěny na kruchtě (sv. Pavla, Rocha, Šebestiána). Na zdi proti bočnímu vchodu zavěšena dřevěná socha archanděla Michaela ze zdevastovanéh kostela v Andělské Hoře. Jeví známky dobré řezbářské práce, poněkdu zlidovělé. Obrazy křížové cesty od J. Reinera, malíře v Karlových Varech, z r. 1848 jsou ulženy v depositáři. Nová mediativně pojatá křížová cesta byla instalována r. 1988. Jejím autorem je Paul Corazolla (nar.1930)

Invalid Displayed Gallery

 

Dále propůjčené informace z webu www.pamatkyaprirodakarlovarska.cz

Historie objektu

Původně opevněný gotický kostel sv. Kateřiny, patronky úrody a domácích zvířat, s přilehlým hřbitovem byl založen patrně roku 1246 uprostřed obce Olšová Vrata (Espenthor). První písemná zmínka o kostelu pochází z roku 1257, kdy je připomínán jako jeden ze tří filiálních kostelů náležejících k loketskému farnímu kostelu sv. Václava, předaných tehdy pražskému klášteru řádu Křížovníků s červenou hvězdou. Patronátním právem ke kostelu v Olšových Vratech tehdy disponovali hrabata z loketského hradu. Roku 1352 je kostel uváděn již jako farní. Patronátním právem ke kostelu tehdy disponoval hrabě Boreš (X.) z Rýzmburka, syn Slavkův, označujíc se nově podle hradu Andělská hora. Kostel sv. Kateřiny zůstal farním až do doby kolem roku 1490, kdy byl vysvěcen nový městský kostel sv. Michaela Archanděla v obci Andělská Hora a stal se k němu filiálním. Dnešní stavba kostela pochází patrně z konce 15. století. V roce 1736 bylo pořízeno nové vnitřní vybavení interiéru kostela. Současnou podobu získal kostel po částečné barokní přestavbě a prodloužení v letech 1838-1843. V letech 1840-1849 byl pořízeno nový inventář kostela od loketského sochaře Johanna Wildta a karlovarského štafíře Johanna Viereckla. V roce 1972 byla střecha kostela pokryta novou šindelovou krytinou.

Popis objektu

Jednolodní kostel s odsazeným trojboce uzavřeným presbytářem krytý šindelovou valbovou střechou s osmibokou oplechovanou barokní sloupkovou zvoničkou završenou zvonovou bání. Za presbytářem stojí v ose připojena mladší nízká sakristie se zkosenými nárožími, krytá valbovou šindelovou stříškou. Původně kamenná stavba s pozdějšími zděnými úpravami. Vstup do kostela je veden obdélným kamenným portálem v západním průčelí. Druhý obdélný vchod je na severní boční straně kostela s nikou v nadpraží. Podélné stěny kostela jsou otevřeny třemi páry obdélných, polokruhově zakončených oken. Stejná okna otevírají boční stěny presbytáře. V závěrové stěně je umístěno oválné okénko. Vnější stěny kostela jsou hladké, bez členění. Presbytář kostela je zaklenut valeně s výsečemi, v sakristii je trámový strop a loď je rovněž plochostropá. Kruchta kostela je nesena na dvou kamenných toskánských sloupech.

Vnitřní zařízení kostela v barokním slohu pochází převážně z let 1840-1849 od loketského sochaře Johanna Wildta a karlovarského štafíře Johanna Viereckla. Dřevěný vyřezávaný portálový hlavní oltář a dva vyřezávané boční oltáře Panny Marie a Neposkvrněného početí z roku 1849 ještě v barokních formách 18. století. Z původního zařízení kostela byla zachována velká část inventáře, který byl ušetřen renovace. Dřevěná vyřezávaná gotická socha Panny Marie s dítětem v náručí, 0,93 m vysoká, s vyhloubenou zadní plochou. Původní pojetí plastiky bylo zničeno pozdější přemalbou. Barokní vyřezávaná socha sv. Šebastiána na mučednickém kůlu ze 17. století. Dále 1,15 m vysoká, vyřezávaná gotická socha sv. Kateřiny, která bývala do roku 1842 ústřední sochou původního hlavního oltáře kostela. Sv. Kateřina je zde vyvedena s knihou v levé ruce a pravou rukou opírající se o meč. U nohou světice je položeno kolo představující utrpení mučedníků. Plastika je znehodnocena pozdějšími úpravami. V presbytáři je umístěn tabernáklový oltářík z doby kolem roku 1700 s vyřezávanými sochami sv. Rocha se psem a sv. Šebastiána, obě necitlivě přemalovány. Raně barokní vyřezávaná socha sv. Rozálie odpočívající v hrobě. Původní podoba 0,7 m dlouhé plastiky je již však znehodnocena. Vyřezávaná soška sv. Kateřiny z roku 1822 v podobě 0,42 m vysoké panenky oblečené v šatech. Renovované části plastiky jsou pouze hlavička a ruce. Jméno autora je vyřezáno na těle sošky: „Joseph Poellich hats gemacht an(no) 1822“. Součást vybavení kostela tvořila rovněž 0,9 m vysoká pozdně gotická socha sv. Ondřeje s křížem z počátku 15. století, na zadní straně plochá, pozměněná pozdější přemalbou, umístěná dnes v muzeu v Karlových Varech. Na stěnách lodi kostela je zavěšeno 14 obrazů zastavení křížové cesty z roku 1848 od karlovarského malíře Josefa Reimera. Cínové lampy kostela a cínový mušlový pohár pochází z roku 1861 od cínaře Aloise Neidharta z Ostrova. Liturgické předměty patří 0,29 m vysoký tepaný stříbrný kalich v pseudogotické formě z roku 1861 s vídeňskou úřední značkou roku 1860. Na noze kalichu je vyryto jméno autora a datace: „Joseph Rück 1861“. Dále postříbřená monstrance ze slitiny z roku 1871 vídeňské práce. Na noze monstrance je věnování: „Anno domini 1871, Antonius et Anna Müller ex Espenthor Nro. 17 voverunt“. Inventář farnosti Andělská Hora z roku 1737 v kostele uvádí malé varhany. V roce 1842 započal varhanář Johann Gottlieb Hanke ze Žďáru se stavbou nových varhan, které byly dokončeny roku 1851 a dnes stojí na kruchtě.

Inventář kostela z roku 1856 uvádí zvon z roku 1676 umístěný ve zvoničce kostela s nápisem: „Ecclesia Espenthor fieri fecit 1676 in dei glor(iam), p(ro) V(irginis) M(ariae) devotione, s(anctae) Catharin(ae) honor(em)“. V roce 1843 byl původní zvon přelit a od té doby nesl legendu: „Chr. De Valle fudit me Egrae 1843“. Malý zvon z roku 1819 od toho samého zvonařského mistra z Chebu nese nápis: „Christoph de Valle fudit me Egrae 1819“.

Kostel obklopuje původní ohradní zeď bývalého hřbitova z lomového kamene oválného půdorysu, která je zesílena opěrnými pilíři.

Použitá literatura
Fikar, J. 2012 : Olšová Vrata, Karlovarské radniční listy 1/2012, Karlovy Vary, 24/26
Gnirs, A. 1933 : Topographie der historischen und kunstgeschichtlichen Denkmale in dem Bezirke Karlsbad, Praha, 33/34
Poche, E. a kol. 1978 : Umělecké památky Čech 2 (K-O), Praha, 530
Velímský, T. 2002 : Hrabišici – páni z Rýzmburka, Praha

Informace z webu www.pamatkyaprirodakarlovarska.cz