OLŠOVÁ VRATA – z knihy Karlovarská předměstí

(dříve Espentor) je nejvýše položená část našeho města. Jde o náhorní plošinu zhruba 4,5 kilometru jihovýchodně od centra v nadmořské výšce mezi 572 a 641 m/m. Nejvyšším vrcholem je Vítkova hora (641 m/m). Celková rozloha je mezi městskými částmi jedna z největších, měří 1223 hektarů, z toho však téměř dvě třetiny tvoří lesní půda. V jejím katastrálním území leží také městská část Hůrky. V Olšových Vratech je evidováno 175 domů a trvale zde žije 353 obyvatel.

Kronikáři se přou o tom, zda název Olšová Vrata byl odvozen od vrat místního kostela sv. Kateřiny nebo podle olšového stromořadí. Starý německý název původní vesnice Espentor odpovídá překladu osiková nebo také topolová vrata. V okolí skutečně rostlo mnoho osik ale také olší. Není vyloučeno, že v dobách českého osídlení se vesnice skutečně jmenovala Olšová Vrata. Němečtí osadníci název změnili anebo se při překladu spletli. Vyloučeno ale není, že to bylo obráceně, a že po odsunu Němců české úřady název z němčiny chybně přeložily. V každém případě byla ves nazvána podle dřeva, z něhož byla vyrobena kostelní vrata.

Místní muži chodili jako průvodci

Nejstarší písemná zmínka o obci pochází z roku 1246, tedy více než sto let před založením Karlových Varů. Vesnice ležela na obchodní stezce z Bavor do Prahy, a protože cesta vedla hustými lesy a nebezpečnými bažinami, část mužů z Olšových Vrat se živila jako průvodci obchodních výprav. Zrádné bažiny a husté lesy obklopují Olšová Vrata dodnes, místní už ale “medvědáře“ obchodníkům ani průvodce delegacím nedělají. V centru obce je zajímavá kulturní památka: původně hřbitovní kostel sv. Kateřiny,patronky úrody a domácích zvířat. Je připomínán v roce 1257 jako farní a znovu v roce 1352. Původně gotický kostel byl koncem roku 1500 přestavěn a v letech 1838 až 1843 ještě barokně upraven. Uvnitř hranolové zvoničky je zavěšen menší zvon z roku 1843. Šindelová krytina byla nově položena v roce 1972. Kolem kostela je původní zeď z lomového kamene, oválného půdorysu a zesílena opěrnými pilíři.

Žili tu vyhlášení zelináři

Původně byly Olšová Vrata ryze zemědělskou obcí. V roce 1654 je zde zaznamenáno 30 rodin domkářů, chalupníků a sedláků, kteří obhospodařovali 180 strychů polí, lesa a dokonce i vinic. Na 60 hektarech polí pěstovali zeleninu. Olšová Vrata byla v lázních vyhlášená pěstováním chutného zelí. V centru obce je dodnes jako připomínka tradice zelinářů umístěn kříž s reliéfem patronky úrody a domácích zvířat. V roce 1845 žilo v 59 domech 321 obyvatel. Nejvyšší počet domů a lidí zaznamenala Olšová Vrata v roce 1910, a to 83 domů a 871 obyvatel. Od 15. dubna 1939, po novém uspořádání župy Sudety, byla samostatná obec Olšová Vrata součástí městského okresu Karlovy Vary. Po vytvoření tzv. Velkých Karlových Varů měla od 1. července 1939 v 25.členné radě města Olšová Vrata jednoho svého zástupce. V posledních letech počet obyvatel kolísal mezi 261 v roce 1991 a 353 v roce 2002. V roce 2008 zde žilo 392 obyvatel ve 175 obydlených domů.

Největší atrakcí je letiště

Postupem času překryly všechny místní tradice dva fenomény, s nímž je název Olšová Vrata spojován: letiště a golf. Letiště se nesmělo uvádět od padesátých let 20. století jako Olšová Vrata, ale jen Karlovy Vary. V tu dobu zde místo boeingů startovaly migy. Ranvej střežila vrtulníková letka. Letiště, ležící mezi kótou Vítkův vrch a vesnicí Olšová Vrata, se rodilo zdlouhavě. Karlovarští radní konzultovali již v roce 1925 s městskou radou Mariánských Lázní, jak vybudování urychlit. Zatímco na katastru Skláře zahájila leteckou dopravu v roce 1926 firma Avia, zaregistrovaná jako M. Bondy a spol. Praha, Karlovarští hledali stále nejvhodnější lokalitu. Podle plánu z roku 1926 mělo být letiště původně ve Dvorech vedle dostihové dráhy. Experti z Chemnitz to naštěstí nedoporučili, a tak Čs. stát odkoupil až v roce 1929 prvních čtyřicet hektarů v Olšových Vratech. Na travnatou plochu dosedl první letoun 4. května 1929. Od roku 1931 bylo letiště sice provozuschopné, ale chyběla mu přijímací budova, celní, pasová i dopravní služba. Chyběl také hangár, ačkoliv jeho projekt vypracoval již roku 1930 akademik Stanislav Bechyně a studii odbavovací budovy o rok později karlovarský architekt Rudolf Wels. Návrhy nebyly radnicí přijaty. Nakonec byla v říjnu 1931 pověřena zpracováním projektu firma pražského inženýra Jana Blažka. Výstavba dráhy se zpozdila do Vánoc 1931. Dne 19. července 1932 zahájila provoz přímá linka Karlovy Vary – Praha a zpět. Teprve když dokončili osm metrů vysoký hangár o rozměrech 36,5 krát 27 metrů, bylo letiště 17. června 1933 uvedeno do plného provozu. Po třech letech bylo zařazeno do evropské sítě a v letech 1937–38 mělo spojení s 11 městy. Za války okupovala letiště stíhací pilotní škola Luftwaffe. V roce 1946 byl provoz obnoven a v letech 1952–1960 dostalo letiště 2150 metrů dlouhou betonovou dráhu. Od roku 1965 byl provoz celoroční a díky 25metrové řídicí věži, radiomajáku a dalším modernizacím získalo letiště 10. května 1989 mezinárodní statut. Od 1. července 2004 ho bezúplatným převodem od státu získal Karlovarský kraj, který do roku 2010 stihl tři etapy modernizace za 300 milionů Kč. Na letišti s novou halou mohou přistávat Boeingy 737 i Airbusy 320 o hmotnosti až 75 tun.

Tradice golfu přežila století

Již od roku 1904 měly Karlovy Vary devíti-jamkové hřiště o rozloze 2,3 hektaru v prostoru dnešního Gejzír parku. V roce 1905 byla k němu vybudována klubovna ve švýcarském stylu z hrazeného zdiva. Vedou se spory o to, zda toto hřiště bylo první v Čechách. Jisté je, že c.k. místodržitelství k němu vydalo povolení s datem 29. září 1904. Z Prahy na karlovarské greeny již od roku 1920 rádi zajížděli předseda GCP Ing. J. Jahn, jednatel klubu baron Fr. Ringhoffer st., čestný sekretář M. Švestka a jiní pražští průmyslníci. S růstem popularity golfu začali místní radní v roce 1928 chystat vybudování nového hřiště s 18 jamkami. Městskou radou byli požádáni o pomoc při výběru lokality dvě golfové legendy: vídeňský Čech ing. F. Gross z Inter Clubu Country ve Vídni a francouzský architekt polského původu C. Noskowski. Ten přizval ještě specialistu na stavbu jamkovišť Paula Varina. Pod jeho vedením bylo osmnácti-jamkové hřiště dostavěno v roce 1933.Teprve 30. července 1935 bylo slavnostně otevřeno tehdejším karlovarským starostou A. Schreiterem. Po válce golfové hřiště pustlo.
K obratu došlo 30. března 1949, kdy místní rozhodli, že se na pozemku budou střídat golfisté i kynologové. Golfisté zakoupili dva vaky, sedm dřevěných holí a vyvrtali sedm jamek. První akce obnoveného golfového spolku byla v neděli 3. dubna 1949. Dnes o udržování tradice pečuje a. s. Golf Resort, která vznikla v roce 1996 spojením několika karlovarských klubů. Je od roku 2004 majitelem areálu a řeší s městem soudní spor o zaplacení. Golfové hřiště je v průběhu Mezinárodních filmových festivalů oblíbeným místem filmových hvězd a jeho kvality chválí čeští i zahraniční golfisté. Golf tu pravidelně hraje při lázeňských pobytech Hana Sladky-Koželuhová, neteř mistra světa v golfu Karla Koželuha.

Býval tu ráj štamgastů

Na dohled od letiště i Olšových Vrat se nachází oblíbené výletní místo Vítkova hora. Za Rakouska-Uherska to byl Bismarckův vrch. Na pahorku ve výšce 644 m/m stála již v roce 1888 dřevěná vyhlídková věž a později výletní restaurace s hotelem, kam mířili gurmáni zdaleka. Táhla je sem pověst výtečné kuchyně. Vyhlídková věž vzala za své při rekonstrukci objektu v roce 2004. Místo ní se tyčí dnes u hotelu radiomaják pro navádění přistávajících letadel. V 70. letech minulého století, když Vítkova hora patřila podniku Hotely a restaurace, vyrostl na louce před hotelem srubový tábor s 90 lůžky pro krátkodobou rekreaci. S terasy před restaurací je příjemný výhled na Andělskou horu a lze sledovat přistávání i odlet letadel. Jiným oblíbeným místem v katastru Olšových Vrat bývala vyhlášená restaurace Zeppelin. V roce 1943 lákala labužníky poblíž dnešního koupaliště Krach. Mívala rozlehlou zahradní restauraci pod korunami borovic. Nezbylo z ní nic.